Proč netradiční? Myslím, že většina lidí se v Barceloně jde podívat po spoustě památkách a různých významných místech, kde se to jen hemží lidmi. Ne, že bychom na žádném takovém místě nebyli, ale rozhodně jsme neběhali od jednoho k druhému (jako naši kamarádi z Brna, kteří tam byli v tyto dny - oni byli taky motivace, proč jsme se tam teď vydali). Po příjezdu jsme se vydali směrem ke Gaudiho parku. Ovšem šli jsme pěšky. Měli jsme tak možnost prohlédnout si město. I hlavní a velké ulice, ale taky se projít po těch malých až maličkých, sednout si na jednom náměstíčku atp. Bylo to super. V parku jsme se na chvilku sešli s našimi již dříve zmíněnými přáteli. Na nějakou prohlídku jsme ovšem nešli - něco jsme jednak viděli z horního parku a druhak byla část prohlídky v opravě a to nás spolu s vyššími cenami přesvědčilo, že tam nepotřebujeme :).
Po nějaké hodině společného času se oni vydali na prohlídku památek (každý den jich prošli snad tucet :D) a my jsme vyrazili k našemu dalšímu cíli přes půl města - do muzea čokolády. Kousek od muzea je vítězný oblouk u kterého jsme si na kousku zeleně rozložili deku a chvilku pospali než nás probudil spalující žár slunce.
Čokoládové muzeum nás vcelku zklamalo. Výstava sestávala z informací o zpracování čokolády, o historii čokolády - vždy vitrína s nějakým textem a tématickým obrázkem. To by bylo v pohodě, rád se dovím nové infromace, ale textu bylo příliš a tedy nastal stejný problém jako v muzeu filmu - kdybych to chtěl pročíst vše a pořádně, tak bych potřeboval alespoň několik hodin a to je spousta času na pouhé dva dny v Barceloně. Nehledě na to, že je to dost unavující a tedy bych to ani na jeden zátah nedal. V zadní části místnosti, tedy až máte (teoreticky) všechny informace přečtené. Jsou tři místnůstky, kde vám to všechno zopakují v krátkých filmech. Vědět to, jdu rovnou tam a dozvím se vše a za kratší chvíli. Takhle se nám to už z důvodu únavy a taky opakujících se informací nechtělo poslouchat. Co nás zaujalo nejvíc byly všudypřítomné sochy z čokolády. Bylo tam toho opravdu mnoho. Alespoň pár je vidět na nekvalitních fotkách :). Taky se nám líbila vstupenka, která byla v podobě čokolády, jejíž čárový kód nás vpustil na prohlídku.
Po obědě o půl osmé večer jsme se vydali na místo našeho noclehu - dosti drahým metrem :D. Po různých utrapách při hledání budovy na příslušné ulici - na netu například bylo asi šestimístné číslo domu začínající nulou, které ovšem na ulici vůbec napsané není, je to nějaké jiné číslování, přitom na domech byli normální orientační čísla, to jsme ovšem neznali - a snaze kontaktovat hostitele nám Javiera sama zavolala (uf).
Druhý den jsme se podívali na pláž, kde jsme si užili zatím největší vlny jaké jsem viděl (ale jelikož jsem byl teprve podruhé u moře, tak si nepředstavujte zase nic extra :D). Poté se zašli podívat na Sagradu, kde jsme opět měli sraz s našimi přáteli. Tentokrát jsme spolu strávili o něco delší čas. Zašli jsme kousek dál do klidnější části a sedli si na kávu/pivo/nestea. Opět jsme se rozešli, následujíce náš poslední předem daný cíl - Primark. Toho jsme ovšem nedosáhli kvůli špatným informacím v mé aplikaci v mobilu a jedné náhodné kolemjdoucí. Takže nás čeká ještě alespoň jeden výlet do Barcelony :).
Na závěr pár fotek z Barcelony. V podstatě jsem fotil jen v muzeu čokolády, takže musíte počkat až na fotky od Lucky.
|
| ||||
 |  | ||||
 |  |
Žádné komentáře:
Okomentovat